Bernský salašnický pes

Hned při prvním pomyšlení na koupi nového člena rodiny se vám vybaví mnoho otázek. Mezi první z nich patří jestli fenku nebo psa. Doma máme fenku i psa, takže mám představu o tom co všechno určité pohlaví obnáší. Například pes se podle mě více váže na jednoho člověka kterému je pak věrný až do konce života, kdežto fenka je spíše takový rodinný mazel, který miluje všechny. Tím nechci říct že by se pes nemazlil s celou rodinou jenom Miky neposlouchá nikoho jiného než mě a když jsme měli fenku tak sice neposlouchala, ale rozdávala lásku všem stejně. Asi největší nevíhodou psa je, že si neustále musí značit teritorium a tak když se chci předvést před sousedy jak krásně chodí Miky u nohy zrovna močí na jejich fasádu. U fenky s tím problém samozřejmě není. Psi jsou od přírody rváči, ale vždy tomu tak být nemusí. Miky je srab až hanba, nikdy se nepere, ale o to by ani tak nešlo jako o to, že je velká pravděpodobnost, že na nějakého rváče narazíte. Samozřejmě, že fena může být mnohem agresivnější než pes a sem tam se taky popere, ale když fena potká fenu nemusí to vždycky znamenat konflikt, kdežto u psů je to časté. Také musíme přihlížet na možné nemoci. V tomto ohledu je lepší pes. Je pravda, že jsem u psů nikdy o žádných problémech, které by nepostihli zároveň i feny neslišela, kdežto zánět dělohy zná každý. Dokonce i já jsem se s touto nemocí setkala, a bohužel jsme přišli o fenku kavkazského ovčáka jménem Eli. Když ji diagnostikovali zánět dělohy táta měl jasno - bude lepší pořídit si nového psa než platit nákladnou operaci. Eli bylo již 10 let a na operaci nebyli peníze, a proto sme se vraceli domů s nemocnou Eli a druhý den ráno ji našli ležet mrtvou v kotci v kaluži krve. Vím jak je těžké rozhodnout zda zaplatit, nebo ne. A jelikož vím, že táta měl Eli stejně rád jako mi všichni muselo to být těžké rozhodnutí a proto bych se na něj nikdy nezlobila.

A můj osobní názor? Psa kvůli menším možnostem onemocnění